Co získáme odpuštěním
CO ZÍSKÁME ODPUŠTĚNÍM
Mám štěstí, že jsem měla moudrou a milující maminku, která mě hodně naučila jak žít. Avšak v mém dětství bylo období, kdy jsem těžko chápala její moudré rady. Na příklad když se mi nějaké dítě posmívalo a trápilo mě (což se většině dětí čas od času stává) a přišla jsem s pláčem domů, sedla si klidně ke mně. „Snaž se toho druhého pochopit“, řekla. Potom jsme si povídaly o tom, proč se asi to dítě, které se mi vysmívalo, tak chovalo. Já jsem v té chvíli chtěla, aby mě bránila a aby reagovala rozzlobeně. Aby zavolala rodičům toho dítěte, bránila mě a pořádně jim vynadala. Ona ale nic takového neudělala. Raději mě vedla k nestrannému pochopení celé situace v širších souvislostech. Teď když na to vzpomínám, chápu, že se pokoušela vzbudit ve mně soucit, abych zapomněla na vlastní pocit ublížení, odpustila jim a šla dál.
Jak můžeme opravdu upřímně odpustit druhým, kteří nám ublížili nebo nás dokonce zradili?
Za prvé: Snaž se druhé pochopit. Polož si otázku: „Necítili se nešťastni, zdrceni nebo ohroženi událostmi v jejich životě? Byl to jejich vědomý záměr ublížit mi, nebo to byl spíše jejich neúmyslný čin?“
Měli jsme jednu velmi dobrou přítelkyni, která nehledě na mnoho obdivuhodných vlastností, měla výbušnou povahu. Jednou volala svému příteli do kanceláře, aby se ho na něco zeptala. On jí nečekaně rozzlobeně odsekl: „Nemám na tebe čas, když jsem v práci. Přestaň mě otravovat!“ a práskl telefonem. Naše horkokrevná přítelkyně se přenesla do svého rozzlobeného stylu chování a ihned mu zavolala zpátky, aby si to s ním vyřídila. Naštěstí pro oba, linka byla obsazená. Pokoušela se ještě několikrát, ale se stejným výsledkem. Nakonec se věnovala jiné práci, uklidnila se a začala přemýšlet o tom hovoru s přítelem. „On takový nebývá. Asi má nějaké osobní problémy.“ Za pár hodin ho již mohla zastihnout telefonem a hovor se ubíral úplně jiným směrem, než tomu bylo předtím. „Něco se děje Phile?“ začala „nebyl jsi ve své kůži, když jsme spolu mluvili.“ Phil se rozplakal a řekl: „Díky, Joan za tvé pochopení, mám se teď moc špatně, mám problémy v práci a v rodině.“ Srdečně si spolu promluvili a ten incident spíše prohloubil než poškodil jejich přátelství.
S porozuměním přichází přijetí a odpuštění, jak to vyjádřil krásnými slovy Ježíš Kristus: „Otče odpusť jim, protože oni nevědí, co činí.“
Za druhé:
Snaž se zjistit, která část tvého já pocítila to ublížení. Byla to tvoje hrdost? Tvůj smysl pro spolehlivost a slušnost? Podívej se do své mysli a snaž se zjistit kde, uvnitř tvého ega, sídlí ta bolest. Vizualizuj ji jako pulzující kouli uzamčenou v sebeobranné energii. Potom postupně uvolňuj ten bouřlivý vír energie vzhůru do duchovního oka. Když to uděláme, naše sobecky zaměřené místo se rozplyne do vědomí naší vyšší přirozenosti .
Nakonec: Změň svá očekávání. Když se zbavíme našich představ, jak by se k nám ostatní měli chovat, pak přijetí radostí i strastí života je snadnější. Je to věc zbavení se způsobu myšlení, že všechno co prožíváme, musíme posuzovat podle naší reakce. Lidské chování je takové jaké je. Reaguj neosobně. Svámí Krijánanda mi jednou řekl: „Pamatuj si, nikdo není pro mne výjimečný. Dokonce nejsem výjimečný ani já sám sobě.“
Takže hlavní dar odpuštění je tento : Pomáhá nám povznést se nad dualitu prchavé radosti a smutku a prožívat skutečnou radost jednoty se vším.
Indická písma praví: „Odpuštění je nejmocnější síla. Je to klid mysli. Odpuštění a vlídnost jsou vlastnosti moudrostí obdařených duší. Představují věčnou ctnost.
V božském přátelství,
Najasvámí Devi
https://www.ananda.org/jyotish-and-devi/what-forgiveness-gives-us/ Devi 14.3.2019
Překlad: Zdena Líbalová