Dopisy k zamyšlení
Duchovní důvody k pohlavní umírněnosti
Milý … ,
k tvému dotazu o sexu: je třeba pochopit, že samo o sobě nic v Božím stvoření není chybné. Často je třeba volit, ovšem mezi tím co je dobré, co je lepší a absolutně nejlepší. Procházet se po lese může být inspirující. Ale když se proto zanedbává meditace, člověk se zříká vyšší inspirace ve prospěch nižší.
Pohlavní styk je nepopiratelně jeden z nejsilnějších instinktů lidské přirozenosti. Nicméně právě pro svoji sílu může získat nadřazenost nad city a jemnějším vnímáním a tím ztížit rozvíjení takové jemnosti. Kromě toho sexualita vyžaduje velké množství energie. Jen si představ: z tohoto aktu začíná proces, který přivede na svět nový život. Pro energii těla to není jen pouhé rozptýlení, jako například hrát tenis, ale vyžaduje větší oběť. S tím související potěšení je tu z vůle přírody, která si chce zajistit rozmnožování druhu.
Pohlavní akt sám o sobě vyžaduje od muže mnohem víc energie než od ženy (Mistr řekl, že stokrát více. Od ženy potom vyžaduje oběť v těhotenství a porodu dítěte). Přesto žena také ztrácí jemnou energii během pohlavního aktu. Rozumějme si, mluvím především o jemné energii, jejíž ztrátu obyčejný člověk nepociťuje. Ale čím víc se člověk rozvíjí duchovně, tím více může pocítit její ztrátu.
Proti ztrátě této energie stojí fakt, že pohlavní impuls je tak silný u člověka, že pro většinu lidí, zvláště manželských dvojic, žijících spolu, by přísné vyloučení pohlavních styků mohlo způsobit stejně velkou ztrátu energie. Je mnoho dvojic, které jsem viděl jít touto ubohou cestou, pro neschopnost kontrolovat tento dokonale přirozený impuls. A ještě horší je, když někteří k pohlavnímu styku přistupují jako k něčemu, za co je třeba se stydět, něco na nízké úrovni, místo za posvátnou sílu, ke které by měli cítit úctu; dokud je to tak, myslím, že je nemožné to překonat.
Šrí Juktešvár řekl, že když je sexualita normální, ve zdravém stavu, chuť na ni se probudí zřídkakdy. Je důležité porozumět tomu, že nadměrná shovívavost vůči ní oslabuje, především duchovně. Užívat ji umírněně je dovolené a měl by to být akt radosti a lásky, nikdy studu, když se podaří radost ze spojení pozvednout na vyšší úroveň.
A to je další věc: pochopit, že jsou vyšší radosti; pohlavní styk ve srovnání s nimi je pouhé rozptýlení a už nepotřebná emoce.
Dělej tedy všechno to, co živí tvoji vnitřní radost, a hledej stále jemnější radost v Já, také ve chvílích světského potěšení tuto radost spojuj vnitřně s radostí svého Já. Radost je dálnice k opravdové mravnosti.
V božském přátelství.
Poznámka L.M. : Mistr = Paramhansa Jógananda
Z knihy V Božském přátelství, dopisy Svámí Krijánandy.
Překlad: Libuše Majznerová www.ananda-cr.cz
***
Milý Svámí Krijánando,
nevím co si mám počít. Nevím v co mám věřit, nevím zda je nebo není nějaká cesta a je-li nějaká, která je ta moje. Každé náboženství si myslí, že jeho cesta je ta správná. Vy mi můžete říci, že vaše cesta je ta správná a že bych ji měla následovat; někdo jiný mi řekne, že buddhismus je pro mne ta správná cesta a že bych ji měla následovat. Abych něco následovala nebo v něco věřila, je třeba mít víru. Ale já sama teď víru v něco nemám. Nevím, jestli bych měla meditovat nebo ne, číst nebo ne.
Zastávat určitý názor nebo ne, modlit se nebo ne, nevím co dělat. - J.L.
Milá J. L.,
člověk, který má opravdu hlad, se nevyhýbá jídlu jen proto, že neví, které jídlo je víc výživné: jí to co může. To samé platí pro hledání Boha.
Pokaždé, když hledáme odpověď, polovinu odpovědi najdeme v tom, že si položíme správné otázky. V tomto případě jsou správné otázky:“Chci klid v mysli? Chci radost? Chci porozumění?“ a ne: „chci být buddhista nebo jogín?“ Jestliže budou odpovědi na první skupinu otázek „Ne“, pak bych řekl: „Zapomeň teď na duchovní cestu a soustřeď se na to, abys byla řádný občan (místo podrážděného!)" Ale z tónu dopisu a z toho jak tě osobně znám, chceš klid, radost a porozumění.
Tak zoufale se je snažíš najít, že tvá mysl předbíhá tvou aktuální skutečnost. Jsi jako běžec, který si poškozuje vazy, protože nedokáže čekat, aby se zahřál před závodem. Netrpělivost je překážkou na cestě. Působí ztráty energie takové, že na konci kabelu je už jen málo energie na konstruktivní použití. Kontrola a sebekázeň jsou vždy potřebné.
Počkej, až se každá nejasnost vyřeší ve správnou chvíli. Tvoje současná potřeba je něco dělat - prakticky cokoliv – pro vnitřní vývoj. V tom ti pomůže mnoho cest. Jediná věc, která ti nepomůže je nedělat nic. Časem, s duchovním pokrokem se zjemní jasné rozlišování; pak budeš vědět, která cesta je pro tebe. Když hladový člověk ukojí svoji počáteční chuť, můžeš si potom dovolit říci:“Raději chci meloun než broskve“. Ale bylo by hloupé být tak konkrétní, když nemáš co dát do žaludku.
Ať je pro tebe správná jakákoliv cesta, ukáže se ti v pravou chvíli, když se teď dáš do chůze. Jdi pomalu, vědomě, krok za krokem. Věz, že žádné upřímné úsilí v hledání Boha nebude ztracené.
V božském přátelství
Krijánanda
Milý Svámí Krijánando,
domnívám se, že moje pojetí Boha není správné. Je pro mne těžké mít rád něco neurčitého, i když vím, že On tu někde musí být. Ale možná kvůli mé nedostatečné představě o Něm, se mi zdá, že se bez Něj objedu bez většího neklidu. Mám nějakou naději po duchovní stránce? - D.S.
Milý D.S.,
kdysi se mne jeden člověk pokoušel obrátit na omezené chápání vize Boha, kterou měla jeho církev. Bez úspěchu jsem mu předkládal argumenty proti a říkal jsem mu, že příliš lidská představa Boha se mi nezdá realistická, vzhledem k nesmírné rozlehlosti fyzického vesmíru. Nakonec jsem se musel vzdát a řekl jsem mu: „Podívej, jedinou věcí si oba můžeme být jisti: že se mýlíme oba!“
Určitě potřebujeme nějakou myšlenkovou představu, už jen proto, abychom se mohli pohybovat nějakým směrem, ale Bůh jistě musí být jak říkal můj guru „za hranicemi představ“.
Tvůj život, tvé vědomí, radost, pochopení, pochází od Boha. Cokoliv ušlechtilého je v našich snech a touhách, je jen odrazem skutečností, které jsou nekonečně větší než si lidská mysl dokáže představit. Místo toho, abychom si Boha uvědomovali jako něco naprosto vzdáleného našim životním zkušenostem, proč nesledovat slabou nit toho, co opravdu znáš? Jen když vycházíme z toho, co známe, můžeme dosáhnout toho, co neznáme.
Když z toho budeš vycházet, můžeš přijít k použitelné personifikaci Nekonečna – vizualizovat si lásku, radost nebo to co tě přitahuje nejvíce, ne jako abstrakci, ale jako matku, otce nebo přítele. Bůh je ovšem mnohem víc, než jakákoliv jeho forma, kterou si dokážeš představit. On je především bez formy, neosobní; ale je také tvými vlastními myšlenkami, které o něm máš. Je jakoukoliv představou, kterou pro něj vybereš. Je každá věc, stejně tak jako žádná věc.
Také naděje je jedna stránka božího vědomí. Slib Nekonečna není budoucí věc, ale blaženost, která je zde, teď. Medituj více. Čím víc budeš vnímat živoucí přítomnost Boha v sobě, tím víc budeš vědět, že není jen jakousi nadějí pro tebe, ale je každou nadějí! Jsi boží dítě. Nic tě od něj nevzdaluje, pouze tvé ztotožnění se s tvým malým já.
V božském přátelství
Krijánanda