Magnetismus peněz

Sekce:   Home >> Novinky >> Krijananda >> Magnetismus peněz

(Ukázka z knihy Magnetismus peněz - jak získat vše co je třeba ve správnou chvíli. J. Donald Walters =Svámí Krijánanda)

Kapitola 1

CO JE SKUTEČNÉ BOHATSTVÍ?

Peníze jsou kořenem všeho zla.“ Tuto lidovou moudrost jsme už všichni slyšeli a je bezpochyby výsledkem toho, že tolik lidí si chybně představuje, že peníze jsou zdrojem všeho dobrého! Když totiž od čehokoliv očekáváme příliš mnoho, nakonec stejně jako v případě zbožňovaných idolů zjistíme, že předmět naší závislosti není schopný vyslyšet naše modlitby, ani že nedokáže splnit naše očekávání.

Ostatně peníze samy o sobě nejsou špatné o nic víc než dynamit. Dynamit může být použit konstruktivně ke stavbám silnic, nebo destruktivně k ničení budov. Podobně i peníze mohou být použity na skvělé věci. Peníze ke zlým záměrům často vede jenom lidská chamtivost. Peníze jednoduše představují tok energie. Újma přichází, když jsou milované a hromaděné; neboť když je jenom kupíme, bráníme toku energie.

Co je bohatství? Mnoho lidí si toto slovo spojuje s investicemi, úsporami, příjmem, majetkem. A přesto všichni známe lidi, kteří šťastně žijí z mála. A paradoxně jsem poznal lidi, kteří sotva živořili, i když vydělávali několikanásobek toho, co první skupina.

Zvláštní je, že ti, kteří se spokojí s málem, často získají víc majetku, častěji jedou na dovolenou nebo uzavřou obchody, které jiným s více penězi unikají. Kdo je tedy z těchto dvou osob ta opravdu bohatší? Nejde jenom o to, kolik vlastníte, ale spíš o to, jak dobře umíte využít, co máte. Nakonec jsme tak bohatí nebo tak chudí, jak si myslíme, že jsme.

Bohatství je vědomí hojnosti. A chudoba je vědomí nedostatku. Bohatství a chudoba jsou stavy mysli. Jste tak bohatí nebo tak chudí, jak si myslíte, že jste. Cílem této knihy je pomoci přitáhnout bohatství takovým způsobem, aby to pro vás neznamenalo břímě pro klid vaší mysli, ale bylo spíše vstupní branou k opravdové příležitosti.

Kapitola 2

POCIT JISTOTY HLEDEJTE NEJPRVE VE VLASTNÍM NITRU

Učení Ježíše Krista bylo v první řadě určené ke spáse lidských duší. Nicméně mnohé z Ježíšových slov se dají účinně použít i v každodenním životě, protože pravda zůstává stále platná, ať ji hledáme na jakékoliv úrovni reality.

Vezměme například následující slova: „Tomu kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Ale tomu kdo nemá, bude vzato i to, co má.“ (Matouš 13:12) Na první pohled se může takové učení jevit jako velmi nespravedlivé, ať o něm přemýšlíme z jakéhokoliv hlediska. Ale pokud hojnost považujeme za něco, co k sobě člověk přitahuje, místo aby čekal, až mu bude dána rozmarným Osudem, což je požehnání nejisté a člověk nad ním nemá žádnou kontrolu, pak můžeme vidět, že Ježíš chápe téma v naprosto jiném duchu.

Jednoduše chtěl zdůraznit důležitost naší vlastní zodpovědnosti při hledání hojnosti. Jinými slovy hojnost je něco co k sobě musíme přitáhnout. Hojnost všeho druhu, protože také úspěch je druh hojnosti. Také citové naplnění. Také přátelé. Přitahujeme je k sobě. Také je ale můžeme odpuzovat.

Už jsi pravděpodobně slyšel mluvit o „vědomí chudoby“. V negativních postojích je negativní síla. Naše očekávání v životě ať pozitivní nebo negativní určují ve velké míře bohatství nebo chudobu, úspěch nebo prohru, naplnění nebo zklamání, které v životě dostaneme.

Důležitá věc je si uvědomit, že vliv očekávání můžeme zvětšit nebo zmenšit intenzitou, se kterou na něj soustředíme naše myšlenky a city.

Stavebním kamenem učení velkého duchovního učitele Paramhansa Jóganandy je aforismus: „Čím větší je síla vůle, tím silnější je proud energie“. Je to síla vůle, co směřuje energii do těla a vede ji ven z těla směrem k cíli nebo uspokojení. Účinnost našich očekávání v životě závisí na energii, kterou na ně soustředíme.

Člověk se slabou vůlí bude nevyhnutelně také osoba se slabým tokem energie. Oproti němu člověk s velkou silou vůle vždy najde rezervu vnitřní energie, z které získá schopnost dosáhnout svých cílů. Ochota vyrábí energii. Nechuť naproti tomu vyčerpá zásobu energie a nezáleží na tom jak hodně se snaží člověk ji znovu doplnit dostatečným odpočinkem a správnou výživou.

Jógananda vytvořil sestavu psycho-fyzických cviků pro tělo a mysl, jejichž smyslem je rozvinout vnímavost k  tomuto proudu energie v těle a kontrolu nad ním. Osobně tuto sestavu cvičím denně po mnoho let a zjistil jsem, že je obrovsky prospěšná nejen pro tělo, ale také že příznivě působí při aplikaci principů, o nichž pojednáváme.

I bez tohoto systému cviků může člověk získat velkou sílu k tomu, aby ovlivnil události o kterých si pasivní lidé myslí, že jsou mimo jejich kontrolu. Tuto sílu může uplatnit jednoduše tím, že pochopí vliv pozitivního postoje na tok energie. Energie totiž nepůsobí na hmotu pouze přes svaly našich těl. Vyvíjí také magnetickou sílu, která se šíří mimo naše těla, aby k nám přitáhla cokoliv v životě chceme (nebo také se stejnou účinností co nechceme, když bude naše očekávání silně negativní).

Podobně pokaždé když si přejeme, aby se něco stalo nebo abychom k sobě něco přitáhli, silou naší myšlenky nebo vůle je vyzařován paprsek. Energie následovně vytvoří magnetické silové pole. A je to tato magnetická síla, která k nám přitáhne předmět našeho očekávání. Pokud již máš vědomí, že žiješ v hojnosti, potom, jak řekl Ježíš, přitáhneš hojnosti ještě více.

                                                     Kapitola 3

NEOMEZUJ SVÉ POŽADAVKY

Existuje příběh o jednom muži, kterého těsně po smrti doprovází svatý Petr po celém Ráji. Přijdou k místu, které svatý Petr označil jako 'nebeský odpad'. „Tady“, vysvětluje svatý Petr, jsou všechny dary Ráje, které lidé na Zemi odmítli.“ „Ale to není možné“, zvolal nový příchozí. „Některé z těchto věcí jsou překrásné. Podívej na to Ferrari tamhle. Kdo by to mohl odmítnout?“ „Je zvláštní, že se ptáš právě na toto auto“, odpověděl svatý Petr, „protože osoba, která toto Ferrari odmítla, jsi právě ty!“ „To není možné!“ protestoval příchozí, „já bych něco tak krásného nikdy neodmítl!“ „Je to tak, byl jsi to ty. Ferrari bylo již připravené a čekalo jen na předání. Ale pokaždé, když jsi prosil o auto, představoval jsi si jen malého Fiata!"

Ponaučení z této historky je, že nemůžeme předem znát všechny možnosti, které pro nás život má připravené. Jestliže žádáme konkrétní příležitost, riskujeme, že přejdeme bez povšimnutí jinou. Kdybych si přál auto, to co bych udělal a také jsem to udělal, by byla jasná představa účelu, ke kterému by mělo sloužit, než určitý model, který bych si přál.

Principy o kterých mluvíme, jsou vlastně nehmotné: hmota sama o sobě je jen energie a energie ve skutečnosti je jen projev vědomí. Stalo se, že jsem někdy potřeboval určitou sumu peněz. V těch případech jsem si představil určitou potřebnou částku, ale ani v tom případě to nebyla představa sloupku bankovek na mém stole, jen je spočítat. Spíše jsem si představoval určitý účel, na který bych peníze použil. Soustředil jsem se na proud energie, jehož částí peníze jsou, spíše než na samotné peníze.

V naší komunitě bylo třeba zkrášlit hlavní náměstí. Měli jsme schůzku a každý se zavázal věnovat určitou část peněz na konkrétní účel. Na opravu cesty bylo třeba 2000 dolarů. Říkal jsem si, nikdo tak vysokou částku nedaruje. Ani já jsem ji neměl. Přesto jsem si řekl: cesty opravdu potřebují opravu. Zavážu se sám k darování této částky. Nevěděl jsem ovšem, kde ty peníze vezmu. Napsal jsem svůj závazek a vložil do obálky a nikomu jsem o tom neřekl. Peníze měly být připravené za dva týdny. O týden později jsem stále ještě nevěděl, kde peníze seženu.

Jednoho rána jsem se probudil a pode dveřmi jsem uviděl obálku. Byl v ní dopis od přítele, kterého jsem dávno neviděl. Psal mi:“Byl jsem tu na krátké návštěvě. Moje matka zemřela před několika měsíci a chtěl jsem ti něco dát jejím jménem jako výraz vděku za pomoc v dřívějších letech.“ K dopisu byl připojen šek na 2000 dolarů.

Kdyby se podobný případ stal jen jednou, nemluvil bych o tom. Ale viděl jsem takových případů víc a víc, takže náhoda byla vyloučena. Působí zde určitý princip.

Buď pružný ve svých očekáváních. Jinak, i když se uskuteční, mohl bys zjistit, že to co jsi přivolal není to co opravdu potřebuješ nebo že je to mnohem méně než co bys mohl mít. Svým očekáváním dej směr: nemysli na pevné cíle, ale na rozvoj určitým směrem.

Kapitola 4

JSI SOUČÁSTÍ ROZSÁHLEJŠÍ SKUTEČNOSTI

Pokud bys z kytary odstranil struny a natáhl je mezi dvě tyče a potom na ně zkoušel brnkat, vydají jenom slabý zvuk. Bohatství jejich tónů je způsobeno rezonujícím tělem kytary, které zvyšuje jejich zvučnost.

Totéž platí i pro lidské ego. Pokud o sobě uvažujeme jako o izolovaných ostrůvcích v širém a netečném oceánu, cítíme se životem ohrožení, nikoliv jím podporovaní a posilovaní. Mohli bychom mít pocit, že musíme každý malý kopec obtíží zdolat zuby nehty a že musíme křičet z plna hrdla před masou lhostejnosti, abychom dosáhli i toho nejmenšího výsledku.

A tak jsou často lidé již ve čtyřiceti letech fyzicky vysílení, psychicky vyčerpaní, mají ztenčené zásoby energie a jsou často nemocní a cyničtí, co se týká možností budoucích úspěchů. To vše se děje jenom proto, že své ego napnuli mezi dva pevné body, například domov a práci – místo aby upevnili tyto skutečnosti s větším uvědoměním do rozlehlosti života a vesmíru. Jejich zájmy jsou soustředěné omezeně na 'já, moje a mně.' Uvažují jen o tom, co od života dostat, ne o tom co se životem a s ostatními sdílet ve velkém dobrodružství existence.

Žiješ-li život a myslíš jen sám na sebe, budeš mít nižší pravděpodobnost, že přitáhneš pomoc druhých ve srovnání s tím, kdo do svých zájmů zahrnuje i druhé. Když se snažíš je vtáhnout jen do svých zájmů, budeš mít menší pravděpodobnost jejich podpory ve srovnání s tím, kdo má na srdci také jejich zájmy. A ten, kdo se do projektů pouští jen ve svém nebo jejich egoistickém zájmu, bude mít menší pravděpodobnost probudit v sobě nebo v nich pocit nadšení ve srovnání s tím, kdo se odvolává na vysoké ideály a zásady.

Čím širší je naše vize, tím větší sílu bude mít.

Kapitola 5

JSI ČÁSTÍ INTELIGENTNÍ SKUTEČNOSTI

Je skutečností, že naše vědomá inteligence je neodlučitelnou částí nesmírného inteligentního vědomí, které je základem všech věcí. Když se vědomě sladíme s nekonečným vědomím, tak se stávají věci, které bychom nikdy nedokázali s naší omezenou inteligencí a silou vůle. 

Není třeba přijít na to, jak přesně dosáhneme našich cílů. Právě naopak, čím méně se staráme o detaily – za předpokladu, že současně se snažíme vtáhnout Nekonečnou Inteligenci (teď to píšu s velkými písmeny na začátku, protože teď musí být jasné, že Inteligence, o níž mluvím, je to co jsme vždy nazývali Bůh) - tím dokonaleji se zdá, že věci pro nás vyřeší. Do hry vstupují jiné prvky, na které nemůžeme mít v žádném případě přímý a osobní vliv.

Čím více člověk pracuje v harmonii s Nekonečnou Inteligencí, tím lépe se pro něj všechno vyřeší. Na druhé straně, čím více se člověk odstřihne od této ohromné Inteligence a namáhá se jen silou vlastního ega, aby se věci staly, tím méně síly má, aby se věci pro něj vyřešily opravdu dobře.

Tato pravda je inspirující. Nicméně naznačuje zodpovědnost žít s širším uvědoměním. Ego proto klade odpor, protože za svoji existenci vděčí úzkému ztotožnění s tělem a s osobností.

Tak, jak potvrzuje mnoho vtipů dnešní doby, tato kapitola ohlašuje jak dobré, tak špatné zprávy. Dobrá zpráva je, že máme k dispozici nekonečnou sílu, abychom přitahovali cokoliv si budeme přát. Špatná zpráva je, že čím více si sobecky přejeme pro sebe samotné, tím slabší spojení s touto silou budeme mít.

Jsme před věčnou volbou a rozhodování není jednoduché. Naše minulé návyky nás často ovlivňují k tomu, abychom utekli do relativní lehkovážnosti ( k pití například) nebo prostě k odmítání čelit skutečnosti. S naším malým egem se cítíme pohodlně, jako se cítí pták v kleci.

V každém případě tato „špatná zpráva “, jak jsem předtím pojmenoval je ve skutečnosti také dobrá zpráva. Ve skutečnosti i když se uzavřeme a odstřihneme se od této expanzivní skutečnosti, v uzavření nikdy nenajdeme uspokojení, které si ego od toho slibuje. V rozšíření naší individuality naopak najdeme opravdové uspokojení a také uspokojení ega. Starobylé učení Hermetismu říká: „to co je nahoře je i dole.“ Ježíš také řekl: „Hledejte tedy nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto všechno vám bude dáno navíc.“ (Mt 6:33)

Lidé si představují, že žít pro Boha, znamená odříci si lidské uspokojení. Ve skutečnosti to znamená vzdát se lpění na lidském uspokojení. Dokonce i když člověk chce pouze lidské uspokojení, může přitáhnout to nejlepší tím, že k tomu nebude připoután. Důležité pravidlo k získání peněz je nebýt k penězům připoután. Vlastně každá věc v životě je jako rtuť: uchop ji a vyklouzne ti z ruky. Způsob jak ji udržet je prostě ji přijmout, jakoby si z dlaní udělal mušli aniž by ses pokusil ji sevřít. Jiný způsob, jak se podívat na lpění je považovat ho za odpor vůči změně.

Staré indické rčení říká: Jato dharma, tato jaya (kde je správný čin tam je vítězství). Chceš-li žít v souladu s vyššími principy, nemysli si, že si je můžeš překroutit k osobním cílům.

Nejvyšší skutečnosti jsou nejen inteligentní, ale také moudré. Přizpůsob se jim; nevěř tomu, že je můžeš podvést odůvodňováním, podobně jako lidé často umí podvádět sami sebe. Žij v pravdě a ona ti bude přinášet prospěch mnohonásobně větší, než bys kdy dokázal sám.

Čím víc zahrneš do všeho svého snažení přání dobra ostatním, kromě svého vlastního prospěchu, všechno bude mít úspěch. Žít pro rozšířenou skutečnost znamená zahrnout to, co je dobré pro druhé, do toho co je dobré pro tebe. Nestačí zahrnout rozšíření jen abstraktně. Tvoje uvědomění musí zahrnout přítomné, konkrétní skutečnosti: lidi, například, které znáš a kteří ti možná nejsou sympatičtí; cizí lidi, ke kterým necítíš zvláštní vztah; podnikání, které je možná pro tebe konkurenční; dokonce zvířata; dokonce záležitosti, v nichž přání druhých možná jdou proti tvým.

Kosmická Inteligence, Bůh, není pouze vědomá: je si vědomá tebe. Je vědomá stejně jako ty. Můžeš k ní obracet modlitby, přijímat od ní odpovědi, vedení a pomoc. Když je pro tebe těžké prosit své vyšší Já, mysli prostě na to, že se obracíš k tvým nejvyšším schopnostem; jsou tady a jsou si vědomé tvého úsilí i když ty sám si jich nejsi vědomý. Trpělivě čekej, až v sobě objevíš tuto vyšší úroveň.

Žádej tedy tuto větší Skutečnost :“Veď mne ke správnému rozhodnutí.“ Paramhansa Jógananda napsal tuto krásnou prosbu ve své knize Šepoty z věčnosti: „Nebeský Otče, toto je moje prosba: nemám zájem o to co mohu vlastnit trvale, ale dej mi moc získat podle vlastní vůle to, co potřebuji každý den.“

Kapitola 6

KOLIK BOHATSTVÍ JE K DISPOZICI ?

Když vidíme velmi bohatého člověka, mohli bychom si pomyslet (a mnozí to dělají), že majetek získal na úkor prosperity druhých. Jedna z domněnek v moderní sociální myšlence je, že je v oběhu jen určité množství peněz. Když jeden má víc z toho, někdo jiný musí mít méně. Tento způsob myšlení je typický pro materialistické myšlení, které dominovalo lidstvu až do nedávné doby, ale nyní se z tohoto vědomí vynořuje.

Jak je známo, majetek je něco, co tvoříme. Není tady a pouze čeká, že bude objeveno a vzneseme na něj nárok. Vidíme tedy, že se nejedná jen o získání peněz: přitahujeme energii a tato energie se potom projevuje ve formě peněz. Rezerva energie má kosmický dosah. Bohatství nevyroste ze země a ani to není tovární výrobek: pochází z kosmického „pozemku“ bytí; z nekonečné „továrny“ idejí.

V této knížce jsem ani nezmínil jeden z argumentů, obecně zmiňovaných v manuálech o tom, jak se stát bohatým: důležitost soustředit se na vydělávání peněz. Ani jsem nevěnoval obvyklou pozornost na způsoby jak nashromáždit majetek. Faktem je, že takový přístup je na konci sebezničující, třebaže je to opravdu způsob jak získat a udržet majetek.

Za prvé, jak jsem předtím zdůraznil, prosperita je mnohem víc než pouhé peníze: je to štěstí, klidná mysl, bohatství spokojených vztahů, jednoduchý a prostý život, moudrost, láska. Obětováním příliš mnoho energie pro získání peněz se může člověk stát „ušpiněný od peněz“, ale nebude bohatý v pravém slova smyslu.

Když shromáždíme majetek v nadměrném množství umrtví uvědomění, že peníze jsou energie, a zvyšuje přesvědčení, že peníze jsou hmotná záležitost, fixní: omezená v množství, bez ohledu na množství a tedy stále v nebezpečí, že se vyčerpá, bude ukradeno nebo ztraceno při peněžním krachu. Je to prostý fakt, když má člověk hodně, má strach , že to ztratí. Hromadí peníze, aby získal pocit bezpečí, ale často se cítí méně bezpečný se vším svým majetkem. Pokud jde o peníze, nejlepší věc je snažit se získat potřebné množství, aniž by se stal člověk multimilionář. Nestojí to za to. Bez vyváženosti ve všem (včetně našeho hledání hmotného blahobytu) se dostaneme rychle k bodu, kdy se výsledky snižují.

Dokud je náš postoj ten, že hromadíme, bereme sobecky a nedovolíme nikdy energii, aby plynula od nás k druhým, tento proud energie blokujeme; časem by mohl úplně vyschnout.

Jednou, během hovoru s jednou mojí příbuznou, dobře situovanou, jsem jí řekl, jak se mi zdá divné, že lidé utrácejí všechny své peníze jen pro sebe samotné. Neměl jsem zvlášť na mysli její bohatství, ani žádné postranní úmysly. Narážel jsem spíš na popis jednoho velmi drahého domu, o kterém jsme četli v časopise. Její odpověď mě udivila. „No“, odpověděla „ toto je opravdu neobvyklá myšlenka!“ Kontrast mezi našimi, diametrálně odlišnými postoji a oboustranné překvapení mi umožnily pochopit jak velký je rozdíl mezi zákony Ducha a zákony světa.

Ten, kdo přijímá od Boha požehnání velkého bohatství, ale užívá ho ho jen pro sebe samotného, dříve nebo později zjistí, že takové bohatství mu bude odebráno a jeho zásoby vyschnou. Ať je nám na tomto světě dána jakákoliv věc, ať jsou to peníze, popularita nebo talent, měla by být považována za příležitost prokázat službu druhým. Nebyli jsme posláni na tuto Zem, abychom žili jen sami pro sebe: bylo nám dáno požehnání mít lidské tělo, abychom dosáhli širšího uvědomění si všeho živého.

Když chceš vydělat peníze, považuj peníze za bod, na který soustředíš proud své energie a použij je jako pomoc k produkování ještě většího proudu energie. Pamatuj si, že peníze jsou jen symbol energie. Přistupuj k nim, jako k energii. A pamatuj si zásadu, „Čím větší je vůle, tím větší je proud energie.“ Nejsou žádná omezení proudu tvé hojnosti. Jediná omezení jsou ta, která sám postavíš tomuto proudu, překážku emotivního lpění.

 

Kapitola 7

 

ŽÍT MOUDŘE ZNAMENÁ DÁVAT

 

Před časem mi někdo vyprávěl, že diskutoval s dvojicí přátel o rozvodu. Podotkli: Proč si dělat starosti s dětmi? Mysli jen sám na sebe. Když rozvod je to co ty chceš, nestarej se o to, co  znamená pro ty ostatní. Ty uspokoj sám sebe. Tvé děti se z toho už nějakou dostanou.

Je slyšet kolem dokola dost takových hovorů, že? Je dokonce mnoho učení, která se tváří, že lidem dávají jakýsi druh osvícení: „semináře osobního naplnění“ a podobné věci. Jeden z nejprodávanějších bestsellerů před pár lety měl titulek Jak myslet v první řadě na sebe.

 

Ale to jsou ovšem špatná učení. Je to špatně především z jednoho důvodu: protože cokoliv omezuje naše uvědomění na nás samotné a soustřeďuje pozornost dovnitř na malé fyzické tělo a ego, místo aby je rozšířila ven k sympatiím pro druhé, nese nutně s sebou v dlouhodobém horizontu ne uspokojení, ale utrpení.

 

Proč je to tak? Protože základní instinkt života je přání rozšířit vlastní identitu, vlastní uvědomění a dokonce vlastní moc (i když se mýlí ten, kdo si myslí, že tento instinkt uspokojí zvětšením svého majetku).  Chceme stále více rozšířit naše poznání a proto čteme, studujeme, cestujeme, máme zájem o nové věci a posloucháme rádio, abychom věděli, co se děje ve světě.

Základní životní instinkt je rozšíření směrem ven a všechno co tento impuls popírá nakonec popírá samotnou skutečnost naší povahy. Takže i když po určitou dobu můžeme prožívat určité potěšení na účet druhého, nakonec tento druh potěšení vede vždy k utrpení.

 

Proto, jestliže si přeješ opravdové uspokojení, opravdu si přeješ „myslet nejdříve sám na sebe“ v nejlepším slova smyslu, zahrň pohodu druhých do své.

 

Je divné, že tak mnoho lidí ztotožňuje službu s ponížením a utrpením! Že tak mnoho lidí vidí uspokojení v tom, že si „vezme svoje“ na účet ostatních! 




Kapitola 8

HODNOTA DAROVÁNÍ

Velmi zajímavý princip a starodávný nápad židovský a křesťanský je „desátek“. Podle tohoto principu, pokaždé když darujeme něco Bohu, tato nabídka se stane požehnaná. Ve stejné míře, jak se sami nabízíme Bohu, jsme požehnáni.

Máš talent? Ať je jakýkoliv, nabídni ho Bohu. Nezáleží na tom, jestli ty sám to nepovažuješ za velký dar. Znáš legendu o chudém děvčeti, které na mísu darů v kostele položilo jablko a jablko se proměnilo ve zlato?

Před časem jsme postavili chrám. Rok na to nechal někdo na oltáři hořící svíčku a chrám vyhořel do základů. Nechci jít do podrobného sledu událostí této události. Pouze chci říci, že ani ne za měsíc se mi podařilo překonat s velkými obtížemi jiný vážný finanční problém. Jinými slovy právě v době, která by se nemohla zdát horší. Sedl jsem si po požáru k modlitbě a řekl jsem Bohu: „Toto byl Tvůj chrám, Pane, ne můj. Daroval jsem Ti ho, když se stavěl. Nic jsem neztratil, protože jsem neměl co ztratit.“

Náhle jsem se cítil zaplaven radostí tak velkou, že jsem ji stěží unesl. „Pane“, prosil jsem, „když zničení prostého chrámu mi přineslo takovou radost, měl jsi si vzít také všechno ostatní co mám!“ Vzpomínám si, že později tentýž den jsem vstoupil do obchodu. Zpíval jsem si. Majitelka obchodu, která věděla o naší ztrátě, zvolala:“ Vy si zpíváte! Když před lety vyhořel náš obchod, plakala jsem celý rok.“ „Dobrá,“ odpověděl jsem, „ztratil jsem budovu, ale neztratil jsem hlas!“ Pravda je, že jsem cítil přání zpívat. Boží radost uvnitř mne způsobila, že se mi zdálo, že nic jiného není důležité. Opravdu, když dar může přinést takové požehnání, není snad moudrý ten kdo všechno daruje Bohu?

Chci vyprávět jednu malou historku. Když jsem dopsal knihu Rádža jóga, úkol, který mne zaměstnával dva dlouhé roky, rozhodl jsem se to oslavit s Bohem. Je to věc, kterou obvykle dělám, když ukončím nějakou práci pro Něj, zvláště, když mne stála spoustu času a námahy. Odebral jsem se do Carmelu, příjemného městečka na kalifornském pobřeží. Zapomněl jsem ale na to, že byl srpen a turistická sezóna v plném proudu. Když jsem tam přijel, nebyly skoro žádné volné pokoje. Nakonec se mi podařilo jeden najít, mnohem dražší než jsem si rozumně mohl dovolit. Váhal jsem a potom jsem si pomyslel: „Božská Matko, přijel jsem, abych oslavoval společně s Tebou. Co mám dělat? Měl bych hledat motel blízko odtud, v Monterey s tím vším dopravním ruchem a hlukem? Proč bych se měl spokojit s poloviční oslavou? Přijmi tento hezký pokoj a na Tobě nechám, abys mi obstarala peníze na zpáteční cestu domů.“ S touto myšlenkou jsem vytáhl z kapsy peněženku, abych zaplatil hotel. Ale zaměstnanec na recepci, pro něhož jsem jeden z mnoha turistů, kteří toto léto projeli Carmelem, potřásl hlavou. „Neplaťte,“ řekl. „Podívejte, odpověděl jsem, „ raději bych zaplatil hned.“ „Vůbec nemusíte platit“, vysvětlil zaměstnanec. „Proč ne?“ „Přihlásím Vás jako zástupce cestovní agentury.“ „Dobře tedy, ale proč?“ „ Nevím,“ odpověděl. „Prostě jste mi sympatický.“

V tu chvíli jsem pochopil: protože jsem chtěl sdílet tuto oslavu s Bohem, Bůh ji sdílel se mnou! Druhý den jsem obědval v restauraci. Nakonec ani tam nechtěli, abych platil! No řekni, kolikrát se ti stalo, že jsi bydlel v hotelu nebo jsi byl v restauraci a slyšel jsi: Nemusíte platit?“ Mohu ti říci, kolikrát se to stalo mně: jednou. Jediný důvod proč se to stalo byl ten, že jsem tam jel s myšlenkou: „Toto je naše oslava.“

Když si až dosud nezkusil něco dělat s Bohem, zkus to teď. Budeš se divit, až uvidíš, že když věci děláš tímto způsobem, On tam bude a bude je dělat s tebou!

Účinný způsob jak se naučit tento princip, je darovat část svých příjmů – obvykle deset procent, podle principu „desátku“ - ve jménu Boha, pro nějakou správnou věc. Mnozí namítnou: „Nemohu si to teď dovolit, něco darovat, ale rád to udělám později, až si to budu moci dovolit.“ Nechápou, že právě akt darování, generuje dostatek. Ti, kdo darují Bohu a nemyslí na sebe, zjišťují, že On je podporuje.

Dva mí přátelé, manželé, chtěli napsat své farnosti:“ Opravdu si nemůžeme dovolit darovat náš desátek.“ Ovšem dozvěděli se, že jiní členové stejné farnosti darovali pravidelně. Sebrali odvahu a také začali darovat pravidelně.

Krátce potom jeden z nich, nezaměstnaný, našel práci. Více méně ve stejnou dobu druhý dostal v práci přidáno!

Když Bohu daruješ část svých příjmů, zjistíš, nejen že nezchudneš, ale budeš požehnán z pramene vší hojnosti: Bohem. Veškerá skutečná jistota pochází od Něj. Dokud neporozumíš a nepřijmeš tuto pravdu, tvá cesta životem bude vždy nejistá. Čím více budeš pro Něj žít, tím více zjistíš, že On se o tebe stará, dokonce v nejmenších detailech tvé existence.


Kapitola 9

JAK VYDĚLÁVÁNÍ PENĚZ MŮŽE USPÍŠIT DUCHOVNÍ RŮST

Jakmile jsi se jednou naučil používat peníze správným způsobem, zjistíš přírůstky na mnoha úrovních. Tvoje prosperita, energie, radost: všechno se rozšíří. Bylo období, v němž jsem udělal zajímavou zkušenost. Začal jsem s projektem, který byl pro mne důležitý a dělal jsem ho pro druhé. Potřeboval jsem mnohem více peněz než jsem předpokládal. Na začátku jsem potřebnou částku musel vydělat sám. Znamenalo to hodně přednášet a cestovat do různých měst častěji než dosud, ekonomické starosti, které jsem v minulosti neměl. Začínala ve mně narůstat obava, že budu chycen do pasti materialismu.(řady starostí, vzhledem k tomu, že jsem vždy následoval nejvyšší duchovní hodnoty).

Na konci tohoto boje jsem zjistil, že můj skutečný zisk byl více duchovní než hmotný. Jistě, vydělal jsem hodně a zaplatil jsem dluhy, které jsem měl, abych projekt dokončil. Tím, že jsem to dělal pro druhé a ne pro sebe, jsem se cítil mnohem silnější, energičtější a více jsem důvěřoval svým schopnostem vyřešit jakýkoliv jiný problém. Především jsem se cítil mnohem blíž k Bohu. Natrefil jsem přitom na dvě tvrzení Paramhansa Jóganandy, týkající se duchovního zisku.

V prvním Paramhansa Jógananda ujišťoval jednoho studenta, který finančně podporoval jeho dílo, že tím uspíší svůj duchovní vývoj. Druhé tvrzení mělo spíše obecný charakter:“Získávat peníze čestně a svojí pracovitostí, aby člověk sloužil Božímu dílu, je největší umění po umění Seberealizace.“ Až dosud jsem měl sklon považovat vydělávání peněz za spíše nízkou potřebu života a teď jsem začal tuto potřebu vidět jako velkou duchovní příležitost. Ať tedy děláš cokoliv, věnuj tomu všechnu svoji energii.

Pamatuj si: Bůh je také v penězích. Bůh je v podnikání. Bůh je v bankách stejně jako v horách, v mracích, v chrámech a v kostelích. A třebaže je to těžší vidět Ho v obchodování, ujišťuji tě, že i tam je. Když se díváš dostatečně do hloubky musíš Ho najít, ať jsi kdekoliv.


Kapitola 10

POTŘEBA SOUSTŘEDĚNÍ

Až dosud jsme si povídali o základních principech. Podívejme se teď na některá doporučení jak je uvést do praxe. První bod, který přichází v úvahu je soustředění. Soustředění se podobá zaměření rozptýlených světelných paprsků do jediného paprsku laseru. Koncentrace je síla. Když jsme schopni zaměřit naši mysl na jeden bod, už jsme daleko na cestě k rozvoji silné vůle.

Naše vědomí ve své úplnosti zahrnuje také pocity srdce. Síla vůle tedy není jen v tom, co si kdo myslí, je spíše v tom, co chce, aby se stalo. Cit je aspekt vědomí, který dá úmyslům sílu. Schopnost cítit má současně být klidná. Nesmí se jí dovolit, aby se stala neklidná nebo netrpělivá. Když cit kolísá, stává se emocí. Naše emoce nám také mohou dát pocit síly. Tento pocit je ovšem prchavý a klamný. Chvilku je a za chvilku potom zmizí. Emoce rozdmýchají city srdce dokonce i když ve skutečnosti není důvod k rozrušení.

Ve skutečnosti vůle se nemůže stát silou, dokud není vedená klidem a kontrolou. Krejčí může chtít ušít pěkný oblek; dokonce může být i nadšený, ale současně ví, že k navlečení nitě do jehly musí mít klidnou a pevnou ruku. Kdyby nit jen kousíčkem nevlezla do ouška jehly, roztřepila by se. Musel by nit znovu vyndat upravit ji do špičky a znovu to zkusit.

Jak se tedy city dají kontrolovat? Jednoduchý způsob je směřovat je vzhůru, páteří až k mozku a potom skrze mozek směrem ke středu mezi obočí. Dnešní štěstí se zítra může ztratit; dnešní bolest se nakonec promění ve štěstí. Vlny radosti a smutku se neustále v naší mysli střídají.

Zabývej se tedy delšími rytmy. Dívej se na jedinou stálou věc, která prostupuje všechny tvé životní zkušenosti: tvoje vlastní vědomí a tvoje vlastní Já. Staň se příčinou, ne následkem toho, co se děje v tvém životě. Žij ve středu, ne na okraji tvého osobního vesmíru. Buď tím čím ty jsi, ne ozvěnou toho, co si přejí ostatní nebo co od tebe očekávají.

Potom rozvíjej sílu stálosti. Když se rozhodneš něco uskutečnit, třeba i něco nepodstatného, nevzdávej to, dokud nedosáhneš svého cíle. Pamatuj si, tak jako jsou nestálé naše emoce - to znamená způsob, jakým reagujeme na okolnosti nebo způsob, jakým je popisujeme – jsou neustále proměnlivé také životní situace. Změna patří k povaze tohoto světa.

Čtenář se možná zeptá: jestliže se všechno pořád mění, nepřijde tedy úspěch tak jako tak automaticky, bez našeho vlastního úsilí?

Odpověď je: ne. Jestliže tvoje vědomé úsilí nespojíš s přirozeným chodem událostí, síla okolností, která by tě mohla vynést až k úspěchu, tě pozvedne jen o pár centimetrů. Mohla by ti například pomoci k nějaké malé výhodné koupi, zatímco s náležitým úsilím bys mohl uskutečnit největší podnik tvého života.

Může se objevit i jiná otázka: jestliže jsou okolnosti stále proměnlivé, nepřemění se úspěch nakonec v propad nezávisle na tom, co děláme?

Odpověď je: 'ano', v určitém smyslu a 'ne' ve smyslu mnohem víc důležitém. „Propad“ v každém případě je chybný výraz, protože když vlna úspěchu klesne tam, odkud se zvedla, zcela jistě ji nahradí další vlny. Důležitá věc je, abychom nespoléhali na proměnlivé vlny pro naše uspokojení.

V každém případě, to čeho skutečně dosáhneme s každým vítězstvím je vítězství nad sebou samým

.

Kapitola 11

JAK ROZVÍJET SOUSTŘEDĚNÍ

Soustředění znamená umět uvolnit mysl od všech předmětů rozptylování (včetně vlastních myšlenek a emocí) a směřovat ji k jedinému předmětu. Hluboké soustředění je možné jen ve stavu uvolnění. Starostmi svraštěné čelo nebo sevřená čelist, zaťaté ruce, to jsou znamení, že toto množství energie nesměřujeme k našemu cíli.

Proto pravidelná meditace je nejlepší způsob k rozvíjení silné koncentrace.

Mnoho lidí chybně věří, že meditace se rovná útěku ze skutečnosti, skoro jako chtít se vyhnout pozemským povinnostem. Ve skutečnosti je meditace zdaleka nejúčinnější způsob jak se účinněji postavit k životním výzvám, ale jak je také překonat. Hluboká síla soustředění, která se rozvíjí z každodenní meditace, umožní člověku vyřešit možná v minutě problém, se kterým by se jinak trápil týdny. Další důležitý bod v rozvíjení koncentrace a tedy i síly vůle je vnitřní jasnost: křišťálově jasné uvažování a cit. City a zamlžené myšlenky působí zmatek jak vnitřní tak vnější. Vnitřní zmatek je pravý opak meditace. Vnitřní jasnost je naopak téměř definice soustředění.

Když lidé jdou do kina, jsou někdy úplně pohlceni dějem filmu, prostě proto, že vzbudil jejich zájem. Zaměř mysl stejně tak na všechno co děláš. Dělej jednu věc po druhé a přitom ji dělej s plnou pozorností.

Kapitola 12

LSTIVÉ PODVĚDOMÍ

Bylo by celkem snadné kontrolovat mysl, kdyby vědomé myšlenky byly jediné s čím se musíme zabývat. Na neštěstí ovšem a proti našemu tajnému přání o jednoduchosti, vědomá mysl je jen špička ledovce ohromného vědomí. V hloubce podvědomí, příliš hluboko pro vědomé rozpoznání, jsou pohřbena nenaplněná přání a nevyřešené sklony, které často vystoupí proti jakémukoliv cíli, kterého chceme vědomě dosáhnout.

Jeden můj přítel byl ve válce Indie a Pákistánu. Vzhledem k tomu, že indická letadla ostřelovala dálnice, musel autobus, v němž cestoval, změnit trasu. V určité chvíli sjel autobus do koryta řeky. Řidič požádal cestující, aby vystoupili a pomohli autobus tlačit. Za čtvrt hodiny se autobus nepohnul ani o centimetr. Zmatený řidič odstoupil stranou, aby se podíval co se děje. S překvapením viděl, že polovina cestujících tlačila autobus zezadu, jak řekl a druhá polovina ho tlačila zepředu !

Jak často máme takový sklon. Důležitý aspekt křišťálové jasnosti je tedy nepracovat mentálně sami proti sobě. To je snazší říci než udělat právě kvůli ohromnému subkontinentu v mysli. V zásadě je každá lidská bytost jako dům, rozdělený na dvě části proti sobě. Jedna část naší povahy říká ano životu a druhá část s tím nesouhlasí, odmítá to. Pochybnosti, strach a starosti zasahují a blokují dokonce naše nejlepší úmysly. Někteří lidé se snaží utéci a ukrýt se v nevědomí alkoholu, drog nebo přemírou spánku.

Touha po pozvednutí vědomí, být více všímaví, mít více kontroly nad svým životem, být laskavější nebo klidnější a ochotni odpouštět než se hněvat, pramení z našeho nitra. Povinnost pozvednout sami sebe je dobrovolná povinnost z našeho nitra.

Lidé, kteří dávají volný průchod zlosti, mohou na krátko mít pocit, že se jí zbavili. V žádném případě však samotný sklon k zlosti neopustil je ! Pokaždé když podlehnou této emoci, ve skutečnosti potvrdí, že vztek je schůdný způsob jak čelit těžkým okolnostem.

Jak řekl Jógananda: „Období neúspěchu je nejlepší chvíle na zasetí semínek úspěchu.“

Nemůžeme jednoduše vyřešit naše „komplexy“ tím, že se jim poddáme. Snažit se získat mentální klid tím, že přijmeme naší nižší přirozenost – jak dokonce někteří takzvaní „duchovní“ učitelé naší doby doporučují – je proces, který se neliší o mnoho od chirurgické operace známé jako „čelní lobotomie“.

Vlastně si musíme zvyknout na myšlenku, že jsme neustále zaměstnáni vnitřním zápasem. Proto známé indické Písmo, Bhagavad Gíta, umístila jeviště lidského života na bitevní pole.


Kapitola 13

SÍLA AFIRMACE

Před mnoha lety, když mi bylo dvacet let, měl jsem zvyk vykouřit asi balíček cigaret denně. Krátce před dvacátým prvním rokem, jsem se rozhodl opustit tento nepříjemný – a současně až příliš příjemný – zvyk. Naneštěstí, ač jsem několikrát přestal, pokaždé jsem začal znovu. Dopoledne jsem se celkem snadno zdržel kouření, ale po obědě, u kávy, jsem se nemohl zbavit myšlenky, že oběd není úplný bez cigarety.

A tak celkem brzy se můj případ podobal případu Marka Twaina, který tvrdil: „Přestat s kouřením je ta nejsnadnější věc na světě. Udělal jsem to tisíckrát!“

Kdybych si myslel, že jsem neuspěl pokaždé, když jsem nedodržel svůj úmysl, můj pocit neúspěchu by mohl narůst až k označení sebe sama jako neúspěch. Místo toho jsem si při každém neúspěchu řekl: „Ještě se mi to nepodařilo“. Tak se moje afirmace stala skrytým úspěchem, třebaže dosud ne konkrétním.

Po roce, jednoho večera, když jsem šel spát, jsem si uvědomil, že všechna tato tvrzení o odloženém úspěchu se konečně spojila do definitivního rozhodnutí. Řekl jsem spolubydlícímu, který právě vešel do pokoje: „Přestávám kouřit.“

Ale opravdu?“ odpověděl posměšně. „Už jsem to slyšel!“ a s lehkým úsměvem vyšel z pokoje.

Tentokrát ale jsem si byl jistý sám sebou. Příští ráno jsem se probudil bez nejmenší chuti kouřit.

Neúspěch přijde, jak vidíš, jen pokud ho za neúspěch označíš. Můžeme naopak stejně snadno přeměnit neúspěch na stupínek k úspěchu. Všechno záleží na tom co považujeme za neúspěch. Místo abychom si řekli:“Neuspěl jsem!“ bychom měli říci:“Ještě se mi to nepodařilo.“

Pevné tvrzení vůle má sílu přimět podvědomí k poslušnosti. Důležité je obrátit se k podvědomí. Vůle musí jednat jako generál. Obrátit se k němu s takovým typem magnetického rozhodnutí, které získá jeho spolupráci.

Podvědomí je zvláště vnímavé k vědomým rozhodnutím ve chvílích těsně před usnutím a ve chvíli probuzení. Možná jsi zpozoroval, že když usínáš a máš myšlenku „Jsem vyčerpaný!“, při probuzení jsi ještě unavený bez ohledu na to jak dlouho jsi spal. Jestliže usneš a předtím myslíš na to, jak budeš svěží příští ráno, s velkou pravděpodobností se ráno probudíš opravdu odpočatý bez ohledu na to jak jsi byl unavený.

Když chceš použít tvrzení, zvykni si ho udělat předtím než usneš. Vnes tu myšlenku  do podvědomí. Následující ráno, když se probudíš, a podvědomí je ještě otevřené, tvrzení zopakuj. Tímto způsobem můžeš změnit svůj život velmi rychle.

Opakuj tvrzení vícekrát: nejdříve nahlas pro upoutání silné pozornosti svých myšlenek; potom polohlasně k probuzení jejich zájmu; potom šeptem pro jemné probuzení podvědomí a jeho spolupráci; a ještě jen mentálně, abys upoutal vůlí své myšlenky a podvědomé sklony. Nakonec v hlubokém vnitřním tichu nabídni své úmysly nadvědomí, nejvyšší duchovní povaze tvé duše.

Dvě poslední užitečná doporučení: tvrzení ať jsou rytmická v souladu s tvrzením. Ať jsou pozitivní. Neříkej například:“Už nikdy nebudu kouřit“, ale raději:“Přestanu kouřit.“

Orientuj se vždy na řešení! Energie generuje magnetismus. Čím silnější je proud energie, tím silnější je magnetismus. A je to magnetismus, který k nám přitáhne všechno, co přijímáme v životě.

Náš magnetismus závisí na pozitivním postoji, kterým směřujeme naši vůli. Pozitivní myšlenky jsou magnetické; negativní myšlenky oslabují náš magnetismus. Radostný postoj je magnetický; zastrašování je demagnetizující. Naděje je magnetická; zoufalství oslabuje magnetismus. Láska je magnetická; nenávist a lhostejnost tlumí magnetismus. Víra je magnetická; pochybnost ničí magnetismus.

Proto buď vždy pozitivní, vždy radostný, vždy naplněný nadějí, vírou a láskou.


Kapitola 14

BUĎ PRAKTICKÝ VE SVÉM IDEALISMU“

Dal jsem název této kapitoly do uvozovek, protože to je rada, kterou mi dal jednou Paramhansa Jógananda. Rada opravdu užitečná, jak jsem mohl konstatovat. Energie má být směřována k praktickému provedení. „Přání a energie“ není dostačující. Má to být „Přání plus energie směřované k provedení.“

Před lety mi pár mých přátel pomohlo pochopit jak je důležité postupovat krok za krokem a neohlašovat úspěch, který je příliš daleko za hranicemi současných možností. Tito přátelé začali podnikání, které jim a jejich známým mělo přinést bohatství. Po nějakou dobu se to zdálo báječné, i když příliš krásné, než aby to byla pravda. Pevně věřili v sílu pozitivní myšlenky a pokračovali v řádu milionů, ve chvíli, kdy měli ještě dluhy. Říkali si, že problémy, které měli, nějak překlenou mostem jejich bujné víry.

Postupně jsem začal pozorovat, že v jejich podnikání jsou problémy, které požadovaly konkrétní řešení než afirmace a pozitivní myšlení. Nakonec jsem měl starosti o jejich podnikání a pozval jsem je k sobě domů na konzultaci. Nabídl jsem jim celou řadu praktických rad, o kterých jsem předpokládal, že ještě situaci mohou zachránit. Všichni si byli vědomi, že podnik je na hraně neúspěchu.

Jediné čeho jsem dosáhl, byl odpor k mým návrhům. A podnikání skončilo neúspěchem. Bylo to, jakoby na podvědomé úrovni chtěli, aby věc neuspěla. Nebo možná chtěli jen uspokojení z toho, že se o to pokusili bez zátěže skutečného fungování a úspěšného podnikání. Možná, řečeno jinými slovy, chtěli jen takové 'uspokojení' pro své vědomí.

Tento příběh vyprávím jen proto, abych zdůraznil, jak jsem se z něj poučil. První lekce, jak jsem řekl, byla kombinace tvrzení a pozitivního myšlení s praktičností. Druhá, že jsem si uvědomil, že zatvrzelí snílci mají sklon se cítit ohroženi nutností být praktičtí.

Takže, chceš přitáhnout peníze? Chceš mít úspěch v tvých aktivitách? Měj jasno v mysli, v srdci, v každém směru tvého života. Rozvíjej křišťálovou jasnost.

                                                  KONEC











 

Zpět