Hra
HRA
Toto je příběh o síle našich myšlenek. Před lety jsem hrál hru podobnou badmintonu přes síť. Na každé straně byli dva hráči. Cílem bylo udržet míček ve hře a donutit protihráče k tomu, aby udělali chybu. Můj partner naneštěstí ten večer dělal hodně chyb. Navenek jsem se snažil být povzbudivý, vnitřně jsem si ale myslel. „Copak nemůže nic vrátit zpátky?“ Jak hra pokračovala, byl horší a horší a moje myšlenky to následovaly.
Pak jsem si vzpomněl, že naše učení nám říká, že naše myšlenky mají sílu ovlivnit výsledek a rozhodl jsem se to vyzkoušet. Začal jsem si o něm udržovat pozitivní myšlenkový obraz a uvnitř jsem mu dělal komplimenty myšlenkami jako „Opravdu se pořádně snaží.“ Když se mu něco povedlo, v myšlence jsem mu gratuloval. Brzy jsme začali vyhrávat bod za bodem. Nepamatuji se, zda jsme ten večer vyhráli nebo ne, ale získal jsem ohromné vnitřní vítězství. Mnohem důležitější než vnější výsledky byla zkušenost s pozitivním myšlenkovým přístupem. Začal jsem si hru užívat. Z této zkušenosti jsem se nejen naučil, že mé negativní myšlenky ohrozí výsledek, ale také zraní mého partnera a mne nakonec rovněž udělají nešťastného.
Tato lekce je použitelná přímo v situacích, kterým čelíme každý den. Chcete-li někoho – manžela, manželku, dítě, vedoucího, spolupracovníka – aby se chovali jinak nebo pracovali lépe, pak to záleží na vás, abyste jim vytvořili pozitivní prostor, do kterého vstoupí. Když to neumíte a zůstanete vnitřně kritičtí, pak jste součástí problému. Tady je jednoduchý zákon: Pozitivní myšlenky působí pozitivní výsledky. Negativní myšlenky působí negativní výsledky.
Je rozdíl mezi rozlišováním a odsuzováním. Rozlišování vidí věci takové jaké jsou. Odsuzování zahrnuje emotivní prvek. Vynikne, když něco není v souladu s našimi přáními. Možná vidíme, že je něco špatně, ale když na to reagujeme odsuzováním, pak jsme překročili hranici do úplně jiného přístupu. Obvykle to znamená, že my sami máme stejný problém a projektujeme očekávání a sebekritiku na někoho jiného.
V Životopise jogína popisuje Jógananda incident se svým guru šrí Juktešvárem. Jógananda opustil ášram a odešel do Himalájí a potom se vrátil. 'Jsem tady, Gurudží.' Moje zahanbení v tváři mluvilo výmluvně za mne.'
'Pojďme do kuchyně a najdeme něco k jídlu.' Juktešvárovo chování bylo tak přirozené jako kdybych tu nebyl jen pár hodin a ne pár dnů. 'Mistře, musel jsem vás zklamat mým náhlým odjezdem od mých povinností zde; Myslím, že se na mne zlobíte.' 'Ne, ovšem že ne ! Hněv pramení jen z překažených přání. Nečekám nic od druhých, tak jejich činy nemohou být v rozporu s mými přáními. Nepoužil bych tě ke svým vlastním cílům; jsem šťastný jen z tvého vlastního opravdového štěstí.'
V radosti, Najasvámí Jyotish.